Anketa

Jak to všechno začalo

Politická situace se zamotala tak, že do Československé republiky přivedla spojenecká vojska. Trvalo dost dlouho, než nastala „normalizace“, ale co zůstalo? Vojska a „pochmurná nálada“. A právě ta hrozná nálada přivedla Alenu Havlíkovou k nápadu a od nápadu nebylo daleko k uskutečnění, založit ženský klub milovnic automobilů.

Všechno to začalo, když na konci 60. let Alenu Havlíkovou, redaktorku časopisu Za volantem, pověřil šéf rubrikou, která měla být jakousi motoristickou kuchařkou pro ženy.

„Spoj se s paní Eliškou Junkovou, u ní najdeš zkušeností habaděj“, řekl Aleně Havlíkové její tehdejší nadřízený.

„Bála jsem se, že mě ta slavná automobilová závodnice odmítne,“ vzpomíná dnes novinářka. „Mou výzvu ke spolupráci ale přijala docela rozjařeně. Začala pro nás psát sloupek „Žena ženě „ a jestliže už předtím docházely do redakce nejrůznější dopisy motoristek, teď jich přicházelo mnohem víc. Vzešlo z nich mnoho podnětů pro další články, ale také poznatek, že rady jen na papíře nestačí. Jasně to chtělo přikročit od slov k činům.“

Alena tedy dala s Eliškou dohromady seznam zkušených motoristek, automobilových i motocyklových závodnic, učitelek autoškoly, lékařek, právniček a dalších. Všem poslaly pozvánku ke společné schůzce v sále Nakladatelství dopravy a spojů. „Moje nabídka založit zájmový kroužek motoristek při měsíčníku Za volantem byla přijata s ohromným nadšením. V užším složení se potom sešel 4. prosince, aby připravil základní program do budoucna a první akci,“ vypráví Alena Havlíková.

Konala se 24. ledna 1969 a byly to „kondiční jízdy“ na Letenské pláni. Přijelo přes třicet automobilů a v některých se střídalo i několik řidiček. V autoškolách tehdy ještě nefungovala cvičiště a strefovat se do garáže z tyček nebo vytáčet slalom popředu i pozadu bylo pro ženy něco nového, co lákalo. Byly tu také dva vozy autoškoly instruktory a tak jízdu zručnosti mohly jet i řidičky, které s sebou svoje auto neměly. K jízdám se hlásily ženy, které se dívaly z okna i kolemjdoucí, které na Letenskou pláň přivedla procházka s manželem a dětmi.

„Když už se začalo pomalu šeřit, vběhla jsem do kavárny Letná a udiveného vrchního přemluvila, aby nám na dvě hodinky uvolnil zadní místnost. Tady jsem narychlo zorganizovala besedu, při níž se účastnice kondičních zapsaly do našeho kroužku. Mnohé se už přimlouvaly za vyhlášení nějaké lehčí ženské orientační soutěže. Tehdy se totiž jezdily jenom závody smíšené. Od jejich pořadatelů jsme se ale dozvěděly, že zájmový kroužek žádnou soutěž pořádat nemůže. Existovalo tedy jediné řešení: vstoupit do Svazarmu ,který nás zaregistroval jako svou základní organizaci pod titulem 1. český AMK žen v rekordně krátkém čase – již 17. února. Prosadily jsme se díky dobře vypracovanému plánu činnosti, zaměřenému na výchovu našich členek k bezpečné účasti v silničním provozu. Daly jsme si vytisknout letáčky „Motoristky, pojďte s námi!“, které naše členky zasouvaly za stěrače aut všude, kde za volantem zahlédly ženskou tvář.“

Na nejbližší členské schůzi byl zvolen výbor, v němž zasedly tytéž ženy jako ve vedení kroužku: Eliška Junková (předsedkyně), Alena Havlíková a Lída Abrahámová–Rutková (obě místopředsedkyně), Irena Čížková, Marta Dobešová, Sylva Grossová, Dagmar Jeslínková, Jiřina Kadainková, Marie Löffelmanová, MUDr. Jaromíra Tejmarová a Alena Víšková. Ještě téhož roku byl tento výbor doplněn o dvě zbrusu nové členky Charlottu Dubenovou a Áju Tomáškovou.

Tak pracoval až do podzimu roku 1970, kdy se Eliška Junková ke svým sedmdesátinám vzdala všech dosavadních veřejných funkcí a zůstala naší čestnou předsedkyní. Poté odešly z výboru ostatní zakládající členky, ale kontakt se svými nástupkyněmi neztratily.

nahoru

Jak to všechno začalo

Mediální partneři