Anketa

Eliška Junková

Hrom do cesty Elišky Junkové

Když se začátkem století v Olomouci narodila, dostala jméno Alžběta, po rodičích Pospíšilová.Nám dokázala zpestřit každou schůzku svým vyprávěním o cestování, vzdělávání až po svatbua život s Čeňkem Junkem, který byl též významným automobilovým závodníkem. Eliška Junková se neproslavila jen svým legendárním vítězstvím v závodech Targa Florio, ale svýmiúspěchy doma i jinde v zahraničí. I přesto, že závodní hvězda Elišky Junkové svítila jen krátce, po smrti svého manžela na velké ceně Německa v červenci 1928, už nikdy neusedla do kokpituzávodního vozu. Motoristickému sportu však samozřejmě nikdy fandit nepřestala.

Šestero poselství Elišky Junkové

Nerozvíjejte v autoklubu žádné feministické hnutí, nevyhlašujte dívčí válku mužům. Zájem o motorismus má naopak partnerské dvojice sbližovala.
Když manžel okázale projevuje nedůvěru k řidičským schopnostem svého protějšku, dokažte mu, že se mýlí. Přesvědčte ho, aby dal partnerce za volantem samostatnost.
Každá žena si totiž musí vytvořit styl jízdy, který vyhovuje její přirozenosti.Hlavně si nesmí zvyknout za volantem čekat na něčí pokyny. Taková řidička se neumí správně rozhodnout a ve svízelném okamžiku si pak neví rady.
Automobil lze směle přirovnat k mužskému. Stojíte-li o něj, musíte mu přijít na kloub, vědět, co od něho můžete žádat a umět mu vyhovět.
Žádný učený z nebe nespadl a cvičení dělá mistra. To platí o řízení automobilu ze všeho nejvíc.
Jedinou cestou k úspěchu v každém lidském konání je pečlivá příprava. Ve sféře motorismu příprava řidiče i automobilu.

Při rozpravě už na první Evě a u příležitosti jiných soutěží Eliška Junková posádkám i pořadatelům zdůrazňovala: Závod se jede za každého počasí!„Začínám století,“ napsala ve své knížce „Má vzpomínka je bugatti“ jako odpověď naotázku, kdy se narodila. „A ráda bych se dožila jednadvacátého, abych ještě spatřila, oč stromy vyrostly za stovku let.“ Práh nového století však již nepřekročí. Zemřela 5. ledna 1994 a členky autoklubu se s ní naposledy rozloučily ve velké obřadní síni strašnického krematoria v pondělí 17. ledna.

Poslední Eliščin odkaz

„Jak už to tak bývá, při smutečním obřadu se sešlo poměrně dost členek 1. českého automotoklubu žen a tak jsme si řekly, že to chce trochu si popovídat,“ vzpomíná na poslední rozloučení s Eliškou Junkovou dnešní předsedkyně AMK Alena Aulíková. „Šly jsme hledat volnou hospůdku, kde bychom se mohly usadit. Bylo nás tam kolem dvaceti. Nakonec nám jedna poskytla azyl v oddělené místnosti. Seděly tam sice tři neznámé ženy, ale byly jsme přesvědčeny, že po našem hlučném hovoru svá místa opustí. Jak hluboce jsme se spletly. Po chvilce povídání, kdy byla jasná příslušnost k našemu autoklubu, se nás jedna z těch žen zeptala, zda víme, co je to WIMA? Nic moc jsme se nechytaly, pouze Alena Havlíková, naše dlouholetá předsedkyně klubu to věděla. A tak slovo dalo slovo a česká účastnice srazu několika WIMA Marie Záluská, se stala naší členkou a práce v klubu se začala ubírat novým směrem.“

nahoru

Eliška Junková

Hrom do cesty Elišky Junkové

Šestero poselství Elišky Junkové

Poslední Eliščin odkaz

Mediální partneři